Z historie oddílu
Vážení přátelé, na těchto stránkách budeme postupně zveřejňovat vzpomínky a zážitky jednotlivých členů našeho oddílu. Vyzval jsem především starší hráče a pamětníky, abychom s jejich pomocí vytvořili střípky z historie našeho oddílu, která sahá až do období první republiky... Bohužel se do dnešních dnů nezachovala žádná písemná ucelená zpráva, proto jsem zvolil tuto formu skládání historie. Nebo snad někdo vlastní nějaké písemnosti, dokumentaci či fotografie? Budeme rádi, když se s námi podělí o své poklady. Rádi si zhotovíme kopie a originály samozřejmě vrátíme... Děkujeme předem za ochotu ...
Z historie oddílu...
Vždy mrkněte na : http://mikl50.rajce.idnes.cz/
Dolejš Jiří
středa 19.5.2010 - Ze vzpomínek dlouholetého předsedy oddílu pana Jiřího Dolejše...
Tenisový oddíl Slovan Varnsdorf vznikl brzy po osvobození ČSR a měl určitou výhodu v tom, že obdržel do používání čtyři dvorce a klubovnu, které se nacházejí na původním místě i dnes a byly vybudovány ještě před válkou .
Z počátku oddíl vyvíjel amatérskou činnost, později se přihlásil i do soutěží, ve kterých si nevedl právě špatně. Již v této době oddíl „ drželi “ praví amatéři, kteří tenis považovali za vhodný sport pro kulturu svého těla. Jen namátkou vzpomínám na jména jako Malinovský ( po něm pravidelně pořádáme Memoriál J.M.), dále Maštera, Jelen, Vodák, Paroulek, Hergessel, Čermák, Bártl a řada dalších, kteří na tenise vytvořili dobrou partu, nechyběla ani legrace při vzájemných zápasech, především čtyřhrách. Celé období hrál oddíl krajskou soutěž Ústeckého kraje, kde se umisťoval ve středu tabulky. Zakládající členové postupně zapojili do hraní své děti a příbuzné, takže dnes hrají tenis již další a další generace. Život na tenise nebyl jen zábavou, ale také tvrdou prací. Každý člen musel odpracovat povinné brigády, kdy vždy na začátku roku bylo potřeba upravit kurty a okolí, klubovnu a nejpozději v polovině dubna zahájit pravidelné hraní.
Činnost oddílu řídil výbor, který organizoval nejen brigády, ale také soutěže, do kterých postupně přibývali další členové, takže v některém roce jsme měli A, B, C družstvo dospělých, jedno nebo dvě družstva dorostu a 2 mužstva žáků. Velkou snahu projevil výbor o práci s mládeží, i když v podmínkách tenisu to bylo složité, protože hrát na jednom kurtu mohli maximálně čtyři závodníci. Protože trenérů nebylo právě nejvíce, velmi často se ujímali práce s mládeží rodiče dětí. I tady dokázali z těchto dětí vychovat dobré hráče. Namátkou jmenujeme Romana Hájka, Jana Fischera ml., Michala Koreckého a řadu dalších, kteří postupně tenis opustili, i když byli velkými talenty.
Výbor oddílu postupně vedla řada obětavých členů, z nichž jmenujeme alespoň pana Mašteru, Malinovského, Novotného, Dolejše, ing. Horáčka a v současnosti ing. Hindráka. Největší úspěchy slavil oddíl v 70. letech, kdy v rámci svépomoci vybudoval dva další dvorce , které později umožnily i větší akce , jako pořádání celostátních turnajů, krajské přebory mládeže atd. Při této činnosti členové oddílu vykonali obrovský kus práce, hlavně pak pánové Edelmann, Novotný, Malinovský, Jelen a řada dalších. Součástí tohoto období bylo i pravidelné konání turnajů mládeže, tzv. Jizersko – Lužický pohár, kterého se v dané době zúčastňovali i špičkoví hráči v kategoriích mladší a starší žáci a žákyně, dorostenci a dorostenky. Tak se také stalo, že se turnajů zúčastnilo i 120 hráčů, což dalo pořadatelům hodně zabrat, zvlášť když bylo špatné počasí a pršelo. V těchto momentech se projevila síla kolektivu, kdy se všichni zapojili do práce a během krátké chvíle, pokud to počasí dovolilo, se mohlo jít opět hrát. V té době nebylo možné, aby závodníci mohli libovolně startovat a hrát v zahraničí, když o turnaje byl velký zájem, protože právo startovat v cizině měli pouze ti, kteří získali do celostátního žebříčku co nejvíce bodů. Proto u nás hráli i takoví závodníci jako Kodeš ml., Martin Damm, Šimková ( dcera Miroslava Šimka) a řada dalších hráčů vysoce postavených v celostátním žebříčku. Bylo to náročné a krásné období, kdy naše dvorce navštívili rodiče, kterým dnes říkáme VIP ( Jan Kodeš st., Mandlík, Ulihrach, Damm st. atd.) Postupem času a možnosti hrát tenis kdekoliv v zahraničí, zájem o tenisový sport klesal, protože stávající možnosti umožnily zapomenout na vzory, které dříve zájem o tenis způsobily. Doby úspěchů Kodeše, Lendla, Mandlíkové, Navrátilové a ostatních bohužel minuly, navíc se tenis stal nákladným sportem, který bez podpory sponzorů může jen existovat, čímž je vzdálen možnosti lepších výsledků. V dnešní době je situace na tenisu složitější, finanční prostředky jsou omezené a nebýt sponzorů, těžko by oddíl mohl existovat. Přes všechny problémy však oddíl nadále působí a je součástí TJ Slovan Varnsdorf, o své činnosti pravidelně prostřednictvím tisku informuje širší veřejnost. Jen počet členů by mohl být vyšší, protože při tomto sportu přispějete ke zlepšení Vaší fyzické kondice. Příkladem pro všechny může být pan Vladimír Jelen, jeden ze zakládajících členů oddílu, který také léta vykonával funkce ve výboru a letos v červnu se dožívá 80 let a stále je aktivním rekreačním hráčem!
Mohl bych psát ještě dál, protože s ohledem na stáří oddílu by bylo o čem psát, avšak ne každého by to zajímalo. Chtěl jsem jen touto cestou seznámit všechny čtenáře, že TJ Slovan Varnsdorf – tenisový oddíl – stále existuje. Každý, kdo by si chtěl tento sport zahrát, má možnost přijít a přihlásit se u správců. Já jsem tento sport provozoval přes 45 let a mám na něj krásné vzpomínky jako hráč, tak i jako dlouholetý předseda. Zavzpomínal : Jiří Dolejš.
Klusoň Milan
sobota 08.10.2011 - dnes jsem si zavzpomínal při skleničce dobrého vína já...
Do Varnsdorfu jsem se přistěhoval z Rumburku 30.12.1975 do nového panelového domu přímo naproti tenisovému areálu. Navíc jsem končil se závodním fotbalem, takže bylo jasné, co bude následovat. Do tenisového oddílu jsem se přihlásil v dubnu 1976, spolu se mnou přišel i František Heinrich, zvaný " Francl". Brigádnické hodiny jsme si společně s ostatními odpracovali při dokončování kurtů číslo 5 a 6. Prohazovali jsme škváru, kterou jsme naváželi na tyto kurty, stále se válcovalo, kropilo, válcovalo, rovnalo...Pak teprve antuka atd...V té době byl správcem kurtů pan Malinovský, starší generace hráčů - Z. Novotný, Láďa Jelen, Jirka Dolejš, Jarda Červinka, magistr Hlava, primář Lojda, Musil, Venca Jelínek, Hájek- " Harapes", učitel Doubrava, Mirek Novák... Když jsme se my, nově příchozí, ptali, jak se tenis máme naučit, řekli nám: " Koukejte se a hrajte to jako my".. A hotovo. Tak jsme to plácali, jak se dalo, okukovali ty lepší hráče a snažili je napodobit. Rok po nás přišli Honza Storczer a Mirek Janeček, pozdější dlouholetý správce kurtů. V roce 1980 došlo k větší přestavbě, respektive přístavbě levého křídla klubovny, kde jsou dnes šatny pánské i dámské a dílnička pro správce. Vzpomínám na historku, když jsme navazovali přístavbu k původní střeše, museli jsme ji trochu odkrýt. Přitom jsme narazili na malinkou skrýš pod krovem, kde byly uloženy časopisy varnsdorfské odnože Hitlerjugend z roku 1944! Hbitý Herbert Ducháček je sbalil a utekl s nimi domů...Už jsme je nikdy neviděli...Možná tam jsou zaznamenaná zajímavá jména občanů Varnsdorfu a okolí...?! No nic...V těch letech přicházeli další hráči: Honza Fischer, Zdeněk Hrabě, Jirka Somič, Zdeněk Sova...V tu dobu tady bylo tolik hráčů, že závodně hrálo nejen " áčko" a "béčko", ale Jarda Červinka přihlásil do soutěže i " céčko", stal se hrajícím kapitánem a a dalšími hráči byli : Mirek Janeček, Jirka Somič, Zdeněk Hrabě, Herbert Ducháček, Láďa Šanovec a já, + " děvčata" - Dana Korecká a Jarmila Fischerová. Byla to pěkná doba... Tehdy bylo vytvořeno silné žákovské mužstvo, ve kterém hráli postupně Honza Korecký a Fischer mladší, Jetýlkové Láďa a Honza, bráchové Hrabětové, Tomáš Heteš, Zdeněk Sova ml.,Tůma, Pospíšil. Děvčata: Anička Tůmová, Lada ...., Lea Klusoňová, " Štefi" Sovová. Vedoucím byl ing. Jan Fischer. Z rodinných "klanů" připomínám nejpočetnější : Korecký(otec,matka, 3 kluci), Jetýlkovi( otec,matka, 2 kluci).
- V prosinci roku 1983 byly takové holomrazy, že jsme se 23. prosince rozhodli zkusit si zahrát tenis. Ráno v 9 hodin jsme se sešli v sestavě Mirek Janeček, Honza Storczer, Zdeněk Hrabě a já a na kurtu č. 4 jsme začli pinkat. Kolem šel do nemocnice primář Lojda , jen kroutil hlavou a pronesl:" No pánové, vy jste se snad zbláznili! V prosinci hrát tenis" ! Řekli jsme mu, že to jde výborně, jen míčky moc neodskakují a že na Štědrý den ráno přijdeme znovu, když mrazy nepoleví... A druhý den primář Lojda stál před bránou jako první a že by taky rád hrál!!!Samozřejmě si zahrál a byl to nezapomenutelný zážitek pro všechny...
- V 80 letech se často scházeli hráči a jejich manželky, přítelkyně atd. na večírcích v klubovně při hudbě, tanečku, samozřejmě se lehce popíjelo a zábava se leckdy protáhla až do rána...Tak se taky jednou k ránu stalo, že nás napadla " geniální" myšlenka...Což takhle zahrát si tenis? Už se rozednívalo, tak jsme vzali rakety a vyrazili z klubovny ven. Jenže jsme toho moc neviděli! Mlha byla tak hustá, že jsme nedohlédli na druhou stranu kurtu...Ale copak může být něco překážkou mírně napitým hráčům? Legrace byla nesmírná... Dozvuky byly ještě další dny, kdy se nás ptali lidi z paneláku, co že jsme vyváděli, že se jim zdálo, jako by v noci slyšeli údery tenisového balonku ale že to není možné, vždyť to bylo ještě v noci a navíc byla mlha!!! Bez komentáře...
- Něco o úrazech na našich dvorcích,při kterých jsem zrovna hrál: Achilovky praskly primáři Lojdovi, Honzovi Storczerovi, Daně Korecké se přetrhly vazy na koleně, Zdeněk Sova si pohmoždil rameno, Láďům Jetýlkovi a Poláčkovi vletěl odražený míček od rakety do oka, takže museli do nemocnice, no a mě praskla plíce při bekhendovém úderu - se mnou hrál Honza Storczer čtyřhru, bylo to v neděli 30. června 1991 v Německu - Neugersdorfu .
- Přezdívky některých hráčů : Hifi smetáček, Jetel, Hrábě, Primář, Mastičkář, Červajs, Harapes, Čmelda, Šany, Francl, Loupák, Loupáček, Miruna, Hajásek, Barbas, Plukovník, Voťas... A v poslední době 2 další: Krokodýl a Pánvička...
Dnes zavzpomínal : Milan Klusoň
Jelen Vladimír
sobota 11. července 2015 ... A dnes vzpomínal nejstarší člen oddílu - pětaosmdesátiletý Vladimír Jelen !
K tomu je potřeba vysvětlení : Již před 5 lety jsem oslovil Láďu Jelena, aby jako nejstarší člen tenisového oddílu zavzpomínal. Od té doby ještě mnohokrát, ale nějak to nevycházelo, jeho skromnost mu nedovolovala, takže vždy řekl nějaký střípek, ale napsat o sobě nic nechtěl. Až před několika dny mě oslovil s pozváním, ať k němu přijdu domů na návštěvu, posedíme u vínečka a popovídáme o životě. Samozřejmě jsem nadšeně souhlasil a v sobotu ve smluvenou hodinu se dostavil. Paní Jelenová připravila milé pohoštění a všichni jsme společně strávili příjemné 3 hodiny vzpomínáním na " staré časy"...Z toho vzniklo toto zajímavé " Curriculum vitae ", které se svolením jmenovaného tímto předkládám širší veřejnosti...
Vladimír Jelen se narodil 8. června 1930 Požáry - Křivoklátsko, v roce 1939 stěhování do Kvilice na Slánsku. Tam chodil do základní školy, později měšťanka. Ve válce, v roce 1943 odešel z domova a dostal se až do Zlína, kde se přihlásil do Baťovy školy práce, zažil tam i nálety. V roce 1945, hned po válce, odešel do Zruče nad Sázavou, kde pracoval v pobočném závodu Bati. Tam se seznámil s pozdější manželkou Marií, která tam také pracovala. V letech 1949 - 1951 absolvoval základní vojenskou službu v Karlových Varech a Kynšperku nad Ohří, kde hrál fotbal za armádní celky. Oženil se v roce 1950 a hned po vojně se přestěhoval s novomanželkou do Varnsdorfu k rodičům, kteří se mezitím do tohoto města přestěhovali v rámci osidlování pohraničí a otec pracoval na jatkách. Rok dojížděl do Liberce, kde pracoval v mlékárně. Po roce již začal pracovat v mlékárně přímo ve Varnsdorfu jako výkupní inspektor. Dostal byt na tehdejší Koněvově třídě, postupně se mu narodily 3 dcery a syn, později koupil domek od n. p. Elite, kde žije dodnes. V roce 1985 povýšil na vedoucího provozovny mlékárny Varnsdorf a v roce 1990 odešel do zaslouženého důchodu...
Od mládí hrál fotbal, jako žáček za Slaný, na vojně za Karlovy Vary, později za Slovan Liberec a nakonec Slovan Varnsdorf, vždy na levé straně jako spojka. V roce 1957 se kvůli úrazu nohy musel vzdát fotbalu, ale jeho kamarád Jirka Zimmermann, který pracoval v tehdejším Rukovu, ho přetáhl k tenisu, kterému oba zůstali po celý život věrní. Zimmermann sice v roce 1968 emigroval do Německa, ale při častých návštěvách bývalé vlasti vždy zavítal na varnsdorfské kurty, kde odehrál mnoho zajímavých deblů s bývalými spoluhráči. Vladimírovi tenis učaroval a se vší vervou se mu věnoval každou volnou chvíli, až ho manželka občas ( naprosto zbytečně) podezírala, že snad má někde milenku...Milenkou však byl jen a jen tenis! V roce 1958 ho tehdejší hráč a funkcionář tenisu Honza Čermák zapracoval jako organizačního pracovníka - tuto funkci prováděl Vladimír příkladně a dlouhá léta...V té době byl předsedou tenisového oddílu Miroslav Maštera, Paroulková jako pokladní, později paní Voldřichová, hráči Malinovský( pozdější předseda a správce), Vodák, Kukla, Čermák, Mašterová, Paroulková, Anička Langerová, Jirka Zimmerman, v pozdějších letech Zdeněk Novotný, Jirka Dolejš, Mirek Novák, mgr. Hlava, primář Lojda, učitel Doubrava atd..., ale to už mnozí z nás známe, protože to byla léta sedmdesátá a pozdější...
Začátkem roku 1970 byla zahájena velká " Akce Z ", což bylo vybudování svépomocí na mokrém svahu u žel. trati dnešní kurty 5 a 6...Právě prostory , dokumentaci, veškerá povolení, která byla tehdy nutná sehnat, zajistil Vladimír Jelen, byla získána na tedejší dobu neuvěřitelná finanční suma 250 000 Kč jako dotace od města, projektovou dokumentaci prováděl ing. Edelmann Oldřich, stavební dozor převzal tehdejší předseda oddílu a vedoucí plynárny Zdeněk Novotný...
Za dlouholetou funkcionářskou i závodní činnost obdržel Vladimír Jelen od města i od tehdejšího vedení ČSTV vyznamenání a čestná uznání...Ještě před 2 roky aktivně a v rámci svého věku velmi dobře hrál tenis, trénoval začínající hráče a nebo působil jako sparingpartner . V současné době bohužel po určitých zdravotních problémech již nehraje, ale na tenis a sport v žádném případě nezanevřel, občas přijde nebo přijede autem či na kole (!!!) na tenisové kurty, posedí, podebatuje, pokochá se pohledem na hezké zápasy ... Tak Láďo, věčný mladíku, ať Ti zdraví slouží a díky za krásné povídání a vzpomínání...
Ze vzpomínek Vladimíra Jelena sestavil a fota dodal : Milan Klusoň...
Více fotek - Mrkněte na : http://mikl50.rajce.idnes.cz